Mláďata kotulů veverovitých

Při návštěvě zlínské zoo určitě nevynechejte expozice pro kotuly veverovité. Nejpočetnější tlupa obývá rozhlehlou ostrovní expozici v Amazonii, další skupiny pak objevíte v horní části Amazonie a v blízkosti Zátoky rejnoků. Tyto rtuťovité jihoamerické opičky Vás zaujmou nejen svou mrštností a obratností, ale můžete u nich obdivovat hned několik mláďat. Narodila se na začátku léta, postupně se však osamostatňují a opouští bezpečí máminých zad.

Zlínská zoo chová kotuly veverovité od roku 1999. V současné době u nás uvidíte více jak čtyři desítky jedinců.  O tom, že se kotulům u nás daří, svědčí i počet narozených mláďat. Od roku 1999 se nám podařilo úspěšně odchovat více jak šest desítek kotulů. I když tyto opičky patří mezi časté obyvatele zoologických zahrad, jejich odchov není vůbec jednoduchý. Největším problémem bývá sestavení vhodné chovné skupiny. Tlupu kotulů tvoří velký počet dospělých samic, ale pouze jeden dospělý samec. Ne pokaždé však samice samce přijmou a podaří se jej tak začlenit do skupiny.

Domovinou kotulů veverovitých je severní část Jižní Ameriky – od Kolumbie až po severovýchodní Brazílii. Obývají převážně řídké lesy na březích řek, nemají rádi příliš hustý prales. Největší anatomickou zvláštností kotula je jeho mozek. V poměru k tělesné hmotnosti je ve srovnání s člověkem zhruba dvakrát větší. Neznamená to však, že kotulové disponují vysokou inteligencí. Nejvyvinutější mají totiž ty části mozku, které odpovídají za koordinaci pohybu. 

Na jejich jídelníčku najdeme nejrůznější hmyz, rádi si pochutnají i na zralém ovoci, semenech, květech nebo listí. Ve zlínské zoo je krmíme čtyřikrát denně. Základ tvoří nejrůznější ovoce (banány, melouny, hrozny, meruňky, švestky, broskve, jablka) a zelenina (nejoblíbenější je červeně zabarvená). Příliš vlhkou a šťavnatou potravu však nemají v oblibě. Pokud třeba dostanou hodně zralou broskev, pečlivě si ji vysuší huňatou špičkou ocasu a teprve pak pojídají. Kromě ovoce a zeleniny kotulové dostávají také moučné červy, vařené kuřecí maso, vařená vajíčka, slunečnicový chléb, oříšky, semínka a speciální granulky, které slouží jako vitamínový doplněk.

Samice rodí po březosti trvající pět měsíců jediné mládě. To se ihned po porodu vyšplhá na matčina záda, kde se pevně drží její srsti. I v době, kdy je malý kotul již naprosto samostatný, je mámin hřbet vždy bezpečným útočištěm. Kotulové dospívají až ve třech letech. V zajetí se mohou se dožít kolem 20 let.