Úvod Zvířata Zvířata dle abecedy Ara vojenský
náš poddruh žije pouze v Mexiku
nížinné až horské lesy
ovoce, oříšky, semena
hmotnost 1-1,2 kg
délka 65-76 cm
Arové jsou velcí a pestře zbarvení papoušci s dlouhým stupňovitým ocasem. Stejně jako ostatní papoušci mají prsty na nohou postavené po dvou proti sobě – 1. a 4. prst směřují dozadu, 2. a 3. prst dopředu (tzv. zygodaktylie). Tato adaptace umožňuje papouškům nejen šplhání po stromech, ale také obratnou manipulaci s potravou. Velká hlava nese silný zahnutý zobák, jehož horní čelist se pohybuje nahoru a dolů, spodní zepředu dozadu, ale také do stran, což dovoluje rozlousknout i ty nejtvrdší ořechy. Charakteristický je také relativně velký a vyvinutý mozek. Na těle chybí mazová kostrční žláza.
Prostředí a stanoviště:
Žije v lesích nížin i hor až do výšky 2600 m. n.m., v Andách byl pozorován dokonce ve 3500 m. n. m. V porostech kolem vodních toků zasahuje až do polopouštních a pouštních oblastí. Obvykle se vyhýbá tropickým deštným lesům.
Způsob života:
I když žijí v hejnech, jsou monogamní, tzn. že žijí prakticky celý život s jediným partnerem. Jejich svazek zaniká zpravidla pouze v případě, že jeden z partnerů uhyne. Hejna se vydávají na stromy, kde právě dozrává potrava, a večer všichni nocují společně na jednom místě.
Způsob obživy:
Živí se hlavně ovocem, oříšky a semeny.
Rozmnožování:
Pohlavní dospělost: ve 2. až 4. roce života
Délka inkubace: 24 – 26 dní
Počet vajec: 2 - 3
Doba odchovu mláďat: 12 – 13 týdnů
Arové jsou monogamní a celý život tráví v jednom páru. Svazek mezi oběma partnery je po celý život velmi pevný. Vlastnímu páření předcházejí složité zásnubní rituály, při jednom z nich dokonce samec svoji samičku krmí. Jako většina papoušků hnízdí i arové v dutinách. Vybraný otvor bývá umístěn vysoko, zhruba 20 m nad zemí. Vylíhlá mláďata jsou krmena rostlinnou kaší, kterou jim vyvrhují rodiče.
Ochrana druhu:
Největším nebezpečím je pokračující kácení tropických pralesů a odchyt ptáků pro chov v zajetí. Mexický poddruh je zapsán v CITES I.
Zajímavosti:
- Papouščí jazyk obsahuje značný počet chuťových a hmatových tělísek, a tak poskytuje svému nositeli informace o potravě. Papoušci totiž stejně jako mnoho jiných ptáků nemají čich.
- Často si potravu podávají do zobáku nohama a bylo zjištěno, že mohou být také děleni na leváky a praváky.