Menu:

První savec roku 2012 je na světě

17.01.2012
Stejně jako v loňském roce patří prvenství mezi savci buvolcům běločelým. Sameček Loki se narodil 11. ledna.

Ještě si ani mnozí z nás nezvykli psát dvojku na konci letopočtu a už tu máme další přírůstek. Tentokrát jsme ve středu 11.1. zaznamenali porod prvního savce – buvolce běločelého (Damaliscus pygargus phillipsi). Vše proběhlo hladce, takže ošetřovatelé při svém ranním příchodu na chovatelský úsek našli v boxu jak dospělou samičku Sofii, tak i jejího čerstvě odrozeného potomka. K porodu muselo dojít v ranních nebo naopak večerních hodinách předchozího dne, mimo zraky zaměstnanců zahrady. Ale takovéto bezproblémové porody jsou jednoznačně nejlepší, vždyť matkám v přírodě také nikdo nepomáhá. Naopak by přílišná horlivost a snaha být užitečný mohla být akorát ke škodě.

Buvolec běločelý je vzhledově zajímavá africká antilopa, jejíž porody v naší zahradě obvykle spadají do první poloviny roku. A stejně jako v loňském roce je touto první matkou Sofie. Ta mimochodem za pár týdnů „oslaví“ 10 let chovu v naší zahradě, neboť k nám přišla ze ZOO Ústí nad Labem dne 12. dubna 2002 (narodila se ještě o rok dříve, navíc v ZOO Praha). Společnost Sofii a jejímu potomku (je to kluk a dostal jméno Loki) dělá pochopitelně otec Frank (přišel k nám z německé instituce v Gelsenkirchenu), který je ovšem chován v samostatném boxu. To aby mláděti neublížil. Ostatně úloha samců jako otců je v případě tohoto druhu minimální, veškerou zodpovědnost na sebe berou matky. Jen ty mohou mládě v prvních dnech nakojit (to žádný savčí otec pochopitelně nedokáže) a budou ho učit všem dovednostem, které musí každý buvolec stoprocentně ovládat. Nebude to mít rozhodně jednoduché, protože jako u většiny savčích mláďat, i mladý buvolec je tvor velmi neposedný a hodně hravý. Tohoto projevu si ostatně ošetřovatelé všímají, neboť mládě, které si nehraje, nemusí být úplně v pořádku. Jako u jiných druhů antilop, i buvolec je schopen krátce po porodu postavit se na vlastní (v té době poněkud křehké) nohy a následovat svou matku. Brzy jeho svalstvo zesílí natolik, že bude naopak zkoušet všemožné akrobatické kousky, aby se právě v pohybu neustále zdokonaloval. A až dostane hlad, jednoduše si dá několik doušků mateřského mléka. Na něm bude v prvních dnech zcela závislé, ale už třeba po týdnu začne s ochutnávkou sena, slámy, popř. krájené mrkve nebo jablek. Tohle vše (+ speciální granule) od nás buvolci dostávají, protože se jedná o typické býložravce. Ve své domovině, tedy na afrických pláních, se živí spásáním trávy, kterou mu ovšem během zimních měsíců zajistit nemůžeme. Naštěstí nejsou tito buvolci v příjmu potravy moc vybíraví, ostatně během období sucha by jim příliš mlsný jazýček k ničemu dobrému neposloužil. Jsou proto schopni pozřít a zpracovat i takovou suchou trávu, která by jinými druhy kopytníků zůstala takřka bez povšimnutí.

Na závěr ještě popřejme Lokimu, aby ho čekal dlouhý a plodný život. V tomto kalendářním roce můžeme očekávat ještě jeden porod buvolce běločelého (tentokrát od samice Twiggy). Všichni doufáme, že už to bude konečně samička, neboť Loki a předchozí dva porody byly výhradně samčí záležitostí. A pro samce se nová chovatelská instituce hledá přece jen o poznání hůře.