Menu:
Mangusty černokrké najdete jen v ZOO Zlín!
16.01.2012
Mangustu černokrkou, malou šelmičku pocházející z Afriky, chová zlínská zoo jako jediná v Evropě. V rámci celosvětového měřítka jde o velmi málo chovaný druh zvířete.
V tomto příspěvku si představíme malou, ale o to více zajímavou šelmičku – mangustu černokrkou (Mungos gambianus). V naší zoologické zahradě můžete tento druh najít (a hlavně pak pozorovat) v průchozí voliéře supů v asijské části zoo, kde obývají pravou část této jinak poměrně prostorné expozice. Ostatně zahrad, kde je tento hbitý a neposedný živočich chován, je velmi málo. Vlastně v rámci Evropy nevíme o další zahradě, která je má ve své kolekci. A i v rámci celosvětového měřítka jde o zřídka chovaný druh v lidské péči. Je to docela zajímavé, uvážíme-li, že ve své domovině (endemit západní Afriky, najdeme ji v Gambii, Senegalu, Guinea-Bissau, Guinei, Sierra Leone, Cote d´Ivoire (Pobřeží slonoviny), Togu, Ghaně a Nigérii) se s ní můžeme lokálně setkat poměrně často. Je sice uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů, ale dodnes přesně nevíme, kolik jich vlastně v přírodě přežívá. Proto je určitě správné věnovat se její ochraně, zvláště pak i z toho důvodu, že je nezřídka nabízena jako zdroj masa místními lovci (tzv. bushmeat).
Prvé mangusty černokrké přišly do naší zoo již v roce 2008, další pak na jaře 2010. Celkem máme v chovu 4 zvířata, podle pohlaví pak 2 páry. Jako jiní zástupci promykovitých šelem, i mangusty černokrké se nejlépe cítí, jsou-li chovány ve skupině. Jejich prakticky neustálá aktivita, komunikace s ostatními členy skupiny (a třeba také potřeba všechno objevit, zkontrolovat a vyzkoušet) z nich dělá ideální chovance zoologických zahrad. Ostatně s různými zástupci mangust a promyk (a hlavně pak se surikatou) se v zahradách setkáváme opravdu často. Tahle zvířata zkrátka mají své neoddiskutovatelné kouzlo a nemalý půvab.
Naše mangusty černokrké se nám sice ještě nepodařilo odchovat (což bychom kvitovali opravdu s velkou radostí), ale alespoň je jejich život v naší zahradě plný aktivního pohybu a různého dobrodružství, což mají tyto šelmičky opravdu rády. Možná někoho překvapí, jak je vůbec možné, aby něco tak malého mohlo přežít ve voliéře s tak velkými dravci, jakými jsou sup Rüppellův a především pak sup himálajský, kteří jsou s nimi umístěni v jedné expozici. Jde o to, že supi se vůbec nestarají o živou kořist (živí se výhradně mršinami), naopak jsou to oni, kdo musí být před srdnatostí a odvahou mangust v pozoru. Už jsme několikrát zaznamenali událost, kdy mladý sup ze své nerozvážnosti a nedostatku zkušeností přistál v části expozice, která je určena právě těmto mangustám. Kdo by očekával zběsilý útěk těchto jen 1-2 kg vážících zvířátek, bude překvapen. Naopak to ony s viditelným potěšením společně napadly tohoto nezvaného hosta a nebýt zásahu ošetřovatele, kdoví, jak by to celé dopadlo (zřejmě ne moc dobře pro supa, mangusty by nepochybně zvítězily).
Nakonec jsme si ponechali ještě jednu zvláštnost těchto roztomilých zvířátek. Není dobré je chytat do rukou. Nejen že mohou lidskou ruku i s běžnými rukavicemi prokousnout (což není jistě příjemné), ale vzhledem ke své druhé „zbrani“ je to ještě docela přijatelný výsledek. Tyto mangusty totiž vlastní silně zapáchající sekret, který v případě pocitu vlastního ohrožení cíleně vystřikují proti vetřelci. A tak se jednoho dne stalo, že nic netušící zoolog při odchytu jednoho ze zvířat (bylo nutné jej ošetřit z důvodu drobného povrchového zranění) učinil nechtěně důležitý objev. Tyto šelmičky pižmem disponují a je to síla! Poté, co se mu podařilo mangustu polapit, dostal přímý zásah. Nečekaný, přesně vedený obranný manévr za pomoci tohoto silně zapáchajícího sekretu překvapil všechny kolem, hlavně pak dotyčného zoologa, který dostal úder ve své plné velikosti a razanci. Zapáchal ještě několik dní a pracovní oblečení musel oprat asi pětkrát, než si ho mohl na sebe opět obléci.
Zase tak roztomilé zvířátko to tedy není pro pár konkrétních osob ze zoo, Vy se ale v žádném případě tohoto výměšku obávat nemusíte. Naopak Vás pozorování těchto nezřídka velmi aktivních šelmiček potěší, tak jako svou přítomností těší nás, ostatní chovatele a pracovníky zlínské zahrady.