Menu:
Prvoodchov hadilova písaře
03.11.2011
Mnoho let chovu hadilovů písařů bylo v letošním roce korunováno úspěchem. Dne 12. června se zde vylíhnulo mládě, které je zároveň prvním odchovaným hadilovem v historii ZOO Zlín.
Hadilov písař (Sagittarius serpentarius) je v mnoha ohledech zajímavý africký endemit, jehož samotná vzhledová odlišnost od ostatních recentních dravců je tak výrazná, že už zamotala hlavu nejednomu odborníkovi. A když k tomu ještě připočítáme příbuznost těchto vysokonohých ptáků k seriemám, dropům nebo jeřábům, není se co divit, že jeho systematické zařazení je i v současné době „ožehavým“ tématem systematických biologů. To vše je ale jen takový úvod, kterým bychom chtěli začít náš příspěvek.
Příspěvek, ve kterém se pochlubíme vzácným přírůstkem – přirozeným odchovem hadilova písaře. Jedná se zároveň o prvoodchov tohoto druhu v naší zahradě, přičemž počet odchovů hadilova v rámci evropských zahrad (a vlastně i zahrad celého světa) můžeme každoročně počítat na prstech jedné ruky. A takový odchov už tedy asi něco znamená. Ve Zlíně jsme mu šli naproti už od roku 2002, kdy jsme získali do chovu vůbec první hadilovy. Jednalo se o čtyři ptáky (původně jsme se domnívali, že se jedná o dva páry), nicméně následný chov odhalil, že šlo o tři samce a jen jednu samici. Proto jsme i nadále usilovali o příchod nových zvířat, tentokrát již výhradně samic, abychom mohli takzvaně „liché“ samce dopárovat. To vše se vlastně podařilo až v roce 2007, kdy do zahrady přišli další ptáci (samičky). Ještě předtím jsme sice získali jinou samici, která do naší zahrady dorazila koncem roku 2007. Nicméně její věk už byl poměrně výrazný, takže v jejím případě jsme ani příliš nepočítali s tím, že by mohla někdy odchovat vlastní mládě. To se také v následujících letech naneštěstí potvrdilo. Přesto jsme od tohoto roku vlastnili již 3 páry těchto zajímavých dravců a začali se vážně zabývat jejich případným odchovem. Protože se jedná o ptáky, kteří jsou velmi citliví na rušivé podněty (těmi může být prakticky cokoliv), začali jsme již s předstihem v zázemí zahrady budovat chovatelské prostory, které byly určeny právě pro chov hadilovů. Tato strategie chovu se ukázala poměrně brzy za správnou a již v roce 2010 jsme u jednoho z párů pozorovali známky toku a následně pak i první vejce hadilova snesené v ZOO Zlín. To se stalo 18.3. a tři dny nato (tj. 21.3.) jsme zaregistrovali i druhé vejce. Tato snůška ovšem nebyla oplozená, ale ta následující, květnová, již ano. Ve dnech 21.5. a 22.5. jsme v hnízdě stejného páru zaznamenali nová 2 vejce, ke kterým v průběhu inkubace přibylo ještě vejce třetí. To snesla samička 24.6., tedy s měsíčním zpožděním. Z jednoho vejce se začátkem prázdnin (2.7.2010) vylíhlo vůbec první mládě hadilova, které spatřilo světlo světa právě v ZOO Zlín. Bohužel tento rok ještě nebyl oním milníkem v chovu hadilovů v naší zahradě a mládě následkem nešťastné události uhynulo 11.8.2010. V té době již vážilo téměř 2 kilogramy.
Nezbývalo nám tedy nic jiného, než si zkrátka počkat na další chovnou sezónu, která naštěstí přišla již v následujícím kalendářním roce, tj. 2011. Ptáci zahnízdili sice o něco později než v roce předcházejícím, to je ale docela běžný jev. Začátek hnízdění ovlivňuje řada faktorů, přičemž tím nejvýznamnějším je často charakter počasí. A tak tedy ptáci v roce 2011 snesli vejce koncem dubna (26. a 29.), a tentokrát již byla obě oplozená. Prvé z mláďat se vylíhlo 7. června, druhé pak o několik dní později, přesněji 12. června. Odlíhnutí obou mláďat z jedné snůšky byl jedním z dalších symbolických milníků, které jsme zde zaznamenali, nicméně ani tento odchov nebyl zdaleka jednoduchý a bezproblémový. Naneštěstí prvé z mláďat totiž po necelých třech týdnech uhynulo, protože se mu ve voleti vytvořil tak velký vývržek, který ho v podstatě udusil (dravci, stejně jako například sovy, vylučují nestravitelné části potravy formou tuhých vývržků. Dělají to již mláďata těchto ptáků, u kterých jsou pochopitelně vývržky mnohem menší. Naše mládě bohužel vytvořilo pod vlivem špatného krmení svých vlastních rodičů vývržek ve voleti tak veliký, že jej nebylo schopno samovolně vyvrhnout, následkem čehož uhynulo). To nás přinutilo změnit dosavadní způsob odchovu mladých hadilovů, který se stal pro vlastní ošetřovatele trochu náročnějším. Začali jsme totiž rodičům předkládat stažené myši. Ano, ošetřovatelé ručně stahovali usmrcené laboratorní myši, které navíc ještě doslova porcovali. Zbavovali je „hrubých“ částí, jako je lebka, nohy, ocásek, aby předkládané krmení bylo co nejjemnější. A tak tedy naši chovatelé denně stahovali myšky, aby se případ velkého vývržku už neopakoval. V prvních dnech stačilo „upravit“ 2 – 3 myšky denně, nicméně s růstem mláděte myší přibývalo, a tak ošetřovatelé po několika týdnech již během dne zručně stahovali i kolem 40 myší.
To vše se ale bohatě vyplatilo a v letošním roce se tak můžeme pochlubit jedním z nejcennějších odchovů v naší bohaté historii. Odchovali jsme prvního hadilova písaře, navíc přirozeným způsobem pod rodiči!